VIDEO z veletrhu Svět knihy Praha 2016
Krátké ohlédnutí za mezinárodním knižním veletrhem a literárním festivalem SVĚT KNIHY PRAHA 2016.Podívejte se na video a připomeňte si, co všechno jste mohli vidět: https://youtu.be/vNcrFZ8pcgU
Číst více
Narodil se ve Vitebsku, vyrůstal v Minsku. V roce 1994 absolvoval prestižní Běloruské humanitární lyceum, dalších 5 let studoval běloruskou filologii na minské univerzitě a samostatně také češtinu (bohemistika jako obor vznikla na univerzitě v Minsku až v r. 1996). Po absolvování univerzity v r. 1999 zde začal učit češtinu, později i slovenštinu, překladatelství a další slavistické disciplíny až do r. 2010 s dvouletou přestávkou, kdy působil na univerzitě ve Vídni. Od studentských let spolupracuje s významnými běloruskými časopisy a novinami, zpočátku jako jazykový korektor, záhy jako redaktor, překladatel, editor. V r. 2005 založil a rediguje edici Česká sbírka v nakladatelství Lohvinau, v níž bylo dosud vydáno 10 knih českých autorů. Inicioval vznik zatím jediné překladatelské ceny v Bělorusku a po několika letech se stal i jedním z jejích laureátů za své překlady básní Václava Hraběte.
V jeho překladech vyšla prozaická a esejistická díla Jáchyma Topola, Václava Havla, Bohumila Hrabala, Michala Viewegha, Václava Černého, Josefa Škvoreckého, Jiřího Kratochvila, Evy Kantůrkové, Jana Pelce, Petra Šabacha, Miloše Urbana, Petry Dvořákové, Markéty Pilátové, divadelní hry Václava Havla a Josefa Topola, básně Václava Hraběte, Františka Halase, Karla Šiktance, Radka Fridricha, Radka Malého, Marie Šťastné, Natálie Paterové, knihy pro děti od Miloše Macourka, Ondřeje Sekory, Karla Čapka, Ivy Procházkové. Od r. 2011 žije v Brně, učí češtinu pro cizince, na dálku koordinuje vydávání běloruských překladů českých i jiných zahraničních autorů v Minsku a dále aktivně překládá a rediguje.
Germanista světového jména, překladatel, spisovatel, esejista a emeritní profesor prestižní Yaleovy univerzity v New Haven. Autor významných prací o starší i moderní německé literatuře a zároveň znalec české historie a kultury, překladatel Babičky Boženy Němcové a Halasových a Ortenových básní. Narodil se v Praze roku 1922 v česko-německé rodině. Jeho otec byl režisérem a dramaturgem v tehdejším pražském Německém divadle. V tomto prostředí se Petr Demetz již od dětství setkával s řadou pražských německých intelektuálů. Na Karlově univerzitě vystudoval religionistiku, germanistiku a bohemistiku a v roce 1948 dosáhl doktorátu. O rok později za dramatických okolností opustil republiku a emigroval do Německa. Zde krátce působil v kulturní redakci Svobodné Evropy, kde byl jeho kolegou Pavel Tigrid. Ve studiu germanistiky a srovnávací literatury pokračoval na univerzitách ve Švýcarsku, Anglii a USA. Od roku 1953 žije v USA.
V posledních letech česky vyšlo: T. G. Masaryk, Polemiky a eseje (Rakouské kulturní forum, 1995), České slunce, moravský měsíc: eseje a vzpomínky (Tilia, 1997), René: pražská léta Rainera Marii Rilka (Aula, 1998), 1909: aeroplány nad Bresciuou (Prostor, 2003), Dějiště: Čechy (Paseka, 2008), Praha ohrožená 1939–1945 (Mladá fronta, 2010), Praha černá i zlatá (Prostor, 2012).
Paul Wilson je překladatel, redaktor, rozhlasový produkční a spisovatel, který žil v Československu v letech 1967–1977, kde se naučil česky a vystupoval jako člen undergroundové skupiny Plastic People of the Universe. Po svém vyhoštění z Československa spoluzaložil hudební společnost Boží Mlýn, v níž vydával alba skupiny Plastic People a dalších českých undergroundových kapel a hudebníků. Paul Wilson přeložil přes 30 děl české literatury do angličtiny včetně stěžejních děl Václava Havla, Josefa Škvoreckého, Ivana Klímy a Bohumila Hrabala. Kolekce jeho esejí a článků věnovaných českým tématům vyšla pod názvem Bohemian Rhapsodies v nakladatelství Torst (2012). V současné době pracuje na překladu raných povídek Bohumila Hrabala, spolupracuje na antologii Havlových divadelních textů.
Autorka se narodila roku 1923 v pražské židovské rodině. V červenci 1942 byla deportována do Terezína, odtamtud v prosinci 1943 do Osvětimi a poté do Německa. Osvobození se dočkala v Bergen-Belsenu. Po návratu pracovala v Praze jako překladatelka. V roce 1948 se vystěhovala do Izraele, kde více než třicet let působila jako novinářka (převážně pro přední hebrejský deník Davar). V letech 1985–1994 vyučovala žurnalistiku na telavivské univerzitě. Přeložila do hebrejštiny řadu českých autorů (Hašek, Kundera, Hrabal, Havel, Weil aj.). Je autorkou několika monografií, knih esejů a fejetonů. Publikovala také závažné historické studie o osudu českých Židů v holocaustu. Dlouhodobě se zabývá historií terezínského ghetta. Do češtiny byla přeložena její monografie o Jakobu Edelsteinovi, dále vyšly: kniha vzpomínek Víc štěstí než rozumu, Drobné útěchy, Mezi námi řečeno (o tom, jak mluvili Židé v Čechách a na Moravě), následovalo Rodinné dědictví (o jménech Židů v Čechách a na Moravě), Boží hody (o tom jak jedli Židé v Čechách a na Moravě) a Potulné kořeny (o životě autorky, česko-židovských vztazích, spolužití během nacistické okupace). Za své původní i překladatelské dílo získala řadu významných ocenění. Ruth Bondyová žije v Ramat Ganu, má dceru, vnuka a vnučku.
Od r. 1976 roku svázán s polskou a československou demokratickou opozicí, mj. byl prostředníkem v prvních kontaktech mezi Komisí kolektivní sebeobrany - Komisí na obranu dělníků a Chartou 77.
V letech 1977–89 spolupracoval s polskými nezávislými periodiky a ilegálními nakladatelstvími,
v 80. letech pak s československými emigračními časopisy: Svědectví (Paříž), Rozmluvy (Londýn) a Obrys (Mnichov). V letech 1984–89 působil jako redaktor nezávislého literárního časopisu Wezwanie. Jeho publicistické texty, rozhovory a literární překlady byly otištěny v nezávislém tisku, mj. v periodikách Zapis, Puls, Biuletyn Informacyjny, Przegląd Humanistyczny, Tygodnik Wojenny, Tygodnik Mazowsze, Tygodnik Małopolskiego, Obecność, Obóz, Wezwanie aj.
Knižní překlady české literatury (mj. Havel, Kundera, Škvorecký, Hrabal, Kohout) publikoval v nezávislých vydavatelstvích, např. NOWA, Przedświt a Krąg; po roce 1989 mj. v nakladatelstvích Świat Literacki, Pogranicze, PIW, Czarne, Atut a Znak. Je autorem knížky Vyhnanci – obsahující rozhovory s českými spisovateli v emigraci. V roce 1988 obdržel Cenu Solidarity za kulturní přínos (pol. Nagroda Kulturalna Solidarności). Jagodziński je rovněž autorem výboru publicistických a esejistických textů Adama Michnika Sokratův stín / Sokratov tieň (Brno/Bratislava 1998) a spoluautor (společně s Antoni Pawlakem) druhého výboru textů téhož autora Zlosť a hanba / Harag és szégyen (Bratislava/Budapest 2006).
share
tweet this
+1